21
Říj

Přechod z Windows PC na Mac, část 1.

Doba uzrála, říkal jsem si. Ne, že by mě nové znechutily, to ani v nejmenším. Ba ani na mne nedolehl závan mánie. Ale mám ho. Do ruky se mi dostal onen třináctipalcový zázrak s velkým touchpadem a malým výběrem postranních portů. Neposkvrněn dřívější zkušeností jsem se zakousnul do šťavnatého ovoce a jednoduše zakusil změnu. „Think different“, takříkajíc. pokračováníSystem Preferences

Nesnaží se nám ostatně Apple svým logem naznačit, že přechod je pro uživatele takové pokušení hříchu?

Sepíšu v bodech, co jsem si od přechodu z Windows PC na Mac sliboval, a zpětně po nějaké době zhodnotím svoje očekávání:

  • Nový systém se svými přednostmi i zápory a novým ovládáním
  • Absence virů
  • Žádné registry a žádné zpomalování používáním
  • Větší stabilita a rychlost
  • Nové programy v čele s iLife
  • Intuitivnější práce a lepší kontrola nad systémem
  • Multimediální centrum
  • Touchpad
  • Výdrž baterie
  • Má to prostě fungovat

jsou vidět. Nemyslím jen to, že v zatemněné místnosti se stačí rozhlédnout a jít za svítícím jablíčkem. Je to poznat i na internetu. Srovnejte si na libovolná dvě videa z Movie Makeru a iMovie, obě poznáte na první pohled díky známým efektům. Jistě mi však dáte za pravdu, že jablečná videa mají více šťávy a není to jen tím, že jsou neokoukanější. Troufám si tvrdit, že podobně by to dopadlo na poli základních programů pro obsluhu webu a fotek. Rozdíl je prostě vidět.

I proto jsem chtěl přesedlat. Neříkám, že při tvorbě videa bych jako první otevřel Movie Maker nebo že mi na Macu žádný důležitý program nechybí, ale poté, co se zablýsklo na lepší časy s Officem a přišel také online distribuční systém , jsem nalezl dost odvahy. Navíc, vždycky jsem chtěl zkusit Logic Studio když už ho Paul van Dyk tak chválí.

A jak to vypadá teď když už jsem tu?

Jako první mě překvapila jednoduchost systému. Jsou tu jedny System Preferences a v nich pár kliknutími nastavím všechno od vzhledu po zálohu. „A to je jako všechno?“, ptá se mé windowsové já. Ano. Musím uznat, že cibulková vrstevnatost sice působí (falešným) dojmem komplexnosti, ale systém sám o sobě bez internetu není o nic zajímavější než .

System Preferences

Velmi mě překvapila práce s aplikacemi a diskem. Není tu žádná stromová struktura a o systémových souborech vůbec nevím…asi je to tak dobře. Aplikace se samy instalují do vlastní složky. S podivem jsem zjistil, že mi to tak vyhovuje. Ve jsem ostatně nikdy nepotřeboval víc než vlastní EXE soubor pro spuštění programu, ale došlo mi to až teď. Složité hledání cesty ke všem programům poházených různě na disku budiž minulostí. Doba velí jednotlivým ikonkám ve složce Applications a jejich mazání přes drag`n`drop do koše. To by mě hnaly.

Navíc jednoznačně vede v notifikaci. Baterie nemá malinkou ikonku, která by minutu před vybitím na celou bublinku zakřičela, že potřebuje šťávu, ale po celou dobu mě informuje o zbývajícím času do vybití nebo v případě nabíjení času potřebném do plné kapacity. To samé platí o ikonkách síly wi-fi signálu i úrovně hlasitosti a po ruce je tu navíc bluetooth, záloha a samozřejmě Spotlight pro byhledávání. A přepínání klávesnice pro každé okno zvlášť je skutečně specialitou jedině .

System Preferences

Zrovna tak nemůžu než vynachválit rychlost zapínání . Je vidět, že systém je vyveden na míru hardwaru a při sleep mode dokonce vepředu pulzuje kontrolka jako by oddechoval. LCD displej se sklápí přesně takovou silou, aby nekladl zbytečně odpor při zavíraní, ale zase neměl potřebu se třepat do rytmu v otevřeném stavu. Klávesnice má ideální zdvih a tak dále. Potěší i softwarové detaily. S kurzorem nad neaktivním oknem můžu na trackpadu libovolně scrollovat, ale jakmile kliknu například do okna Wordu, kurzor zůstane tam, kde byl naposledy a můžu rovnou pokračovat. Nebo že Exposé funguje bez řečí a rychle.

Jsou tu ale i věci, na které si zvykám tězce. V době, kdy všechny prohlížeče přechází na co nejjednodušší rozhraní s minimem prvků, sází na svůj intuitivní Ribbon a všechny programy se snaží o co největší názornost, si stále prosazuje svou rozevlátou menu nabídku v horním proužku. Podle mě přežitek a naprosté ztracení se uživatele mezi roletkami, které se navíc s každou aplikací mění. Dále mi trochu chyběla sedmičkovská práce s náhledy oken, především pokud jich mám víc od jedné aplikace, a snap feature. Ale o to se naštěstí umí postarat .